Nedlouhá podzimní pouť
Mám už dlouho záměr projít se po trase nově budovaného dalšího úseku dálnice D35 od Ostrova kolem Vysokého Mýta a dále, když je povrch po zemních archeologických pracích urovnán, ale dokud se ještě v plné míře nezahryzly do půdy stavební stroje, neřkuli nepokryje půdu asfalt, po němž se budou posléze prohánět naše plechové popelnice. Pouti dlouho bránila činnost strojů, potom mokrý rozbahněný povrch, ale ve čtvrtek 30. 11. 2023 po mrazíku se slabou vrstvou sněhu jsem si myslel, že by to mohlo jít, tak jsem vyrazil k "nástupnímu" místu na trasu k budoucímu tunelu, který provrtá Zámrskou nejvyšší horu (307 m n. m.) Homole.
Jenže přes mráz nebyla ještě půda dostatečně promrzlá, takže po sejití ze silnice do měkkého terénu mi bylo jasné, že původní plán budu muset ještě odložit a dnes zvolit náhradní trasu. Proto jsem se vydal lesem k Vraclavi, kde jsem po dlouhé době trochu důkladněji prokřižoval okolí bývalého kostela sv. Mikuláše s barokním areálem a vyšplhal nahoru na Přemyslovské hradiště osudné pro Vršovce. Mimochodem, chystám na rok 2024 malé setkání možná s přespáním právě na akropoli hradiště.
Akropole bývalého přemyslovského hradiště na Vraclavi
Trochu jsem ještě prošel Vraclav kolem kostela Panny Marie k bývalému kostelu sv Václava a potom jsem cestu nasměroval polní cestou ke Stradouni. Ve Stradouni jsem se rozmyslel, že výšlap protáhnu ještě dále.
Ze Stradouně mé kroky vedly lesíkem kolem Svařeňky opět pod Vraclav do Dolců, kde jsem krátce fotil a odtud ještě do Vinar. Tam už na mě svítilo slunce těsně před západem, takže jsem se začal vracet domů nejpve ještě lesem k Sedleci a potom přímo po silnici přes Vraclav domů.
Procházka to byla velice příjemná, velmi lehká s mnoha zastávkami, při níž jsem za 4,5 hodin urazil necelých 20 km.
Sláva poutím
