Nanočástice = časovaná bomba pro zdraví
Ačkoli je nám neustále předkládáno „vědou“ a obchodními strukturami, jak neskutečně prospěšným a blahodárným vynálezem jsou nanočástice, tak s tím vědeckým a obchodním nadšením z nich jako člověk blízký přírodě nemohu souhlasit. A proč?
Ne že by nanočástice nebyly přirozeně v přírodě, to jistě jsou, ale právě jde o přirozenost a nepřirozenost. Nejprve však trochu rozklíčování zvláště pojmu „nano“, který nemusí být člověku delší dobu od základní školy naprosto zřejmý.
„Nano“ je předpona pro jednotky. V tomto případě „nanometr“. A právě předpona „nano“ znamená jednu miliardtinu metru, a když milimetr (každému dobře představitelná jednotka) je tisícina metru, tedy 1 nanometr je 1 miliontina metru, tedy představte si rozdělení 1 mm na 1 milion částí. Mezi milimetrem a nanometrem je ještě 1 mikrometr, což je 1 mm rozdělený na tisíc částí. Uf, tolik jednoduše k fysice.
A nyní již k nanotechnologiím a jejich časované bombě a zhoubě pro lidstvo. Nezpochybňuji úžasné vědecké vymoženosti díky nanotechnologiím, každý oceníme v každodenním životě např. „nešpinící“ se povrchy nebo „nepromokavé“ oblečení atd. Jenže čím budeme za tento pokrok platit (v budoucnu)?
Je potřeba si uvědomit, že nějakým způsobem příroda, Bůh nastavil živé organismy a zvláště pronikání cizorodých látek do buněk. Přirozeným způsobem dostáváme do těla potravu, tekutinu (přes trávící systém), látky ve vzduchu dýcháním (přes plíce) a látky přes kůži a sliznice. Většinou jsou v přírodě látky (zejména škodlivé pro organismy) ve velikosti „mili“, „mikro“, což obranné mechanismy a bariéry organismus zachytí a posléze vyloučí. Jenže přichází velikost „nano“, která se rozmáhá stále více. Je potřeba si uvědomit, že všechny ty skvělé výrobky se opotřebovávají a právě nanočástice se dostávají do přírody, na potravu, do vzduchu… a my je pojídáme, dýcháme, vstřebáváme kůží a sliznicí. A často to nejsou látky, které by byly v souladu se zdravým organismem a k tomu je potřeba si uvědomit, že projde dovnitř organismu střevem, plícemi a kůží. Odtud se např. nějaká jedovatá látka, těžký kov... dostane do krevního řečiště a z něho přímo k buňkám, a to i mozkovým, kde lehce projde hematoencefalickou bariéru a např. obsadí nějaký receptor, který čeká na jiný důležitý prvek, který má způsobovat zdravé tělesné pochody…
Mnoho let již kritisuji jakékoliv „opíchávání“, jelikož právě nanočástice např. rtuti, hliníku atd. jsou píchnuty přímo do žil a k proniknutí a obsazení receptorů a buněk v mozku již nic nebrání a tyto látky naopak brání zdravým procesům…
Nyní jsem se dověděl, že „velkým“ českým vynálezem je i filtr na pitnou vodu, který dodává do vody nějaké nanočástice, nemám z reklamního letáku žádné informace, nicméně se mi to nechce líbit a experimentování s nanočásticemi se mi nelíbí.
Je to můj soukromý názor, nicméně podložený vědeckými výzkumy fungování živého organismu.
